Vodolský motoweb
Probouzení netopýrů 2008
Tak jak jsem psal minule, tak jsme opravdu vyrazili na "Netopýry".
S Ivánkem jsme vyjížděli už v pátek, s cílem dopravit se co nejblíž k Milovicím, kde jsme hráli v sobotu od 10.hod. volejbal. Tudíž jsme jeli směr Lysá n/L. Ještě jsem si musel před cestou vyměnit brzdové destičky, protože divný skřípavý zvuk z předního kola mi přišel podezřelý. Destičky jsem uspěšně vyměnil a pro jistotu jsem zajel k Michalovi Poncovi ( www.ponca.cz/ ), aby se podíval jestli tam není nějaký renonc a i proto, že zvuk neustával. Tam mě pochválili za to, jak pěkně jsem to udělal a řekli, že destičky si sám vymění sám i bezrukej idiot. Při tom ale zjistili, že se mi hýbe přední kolo a to mimo osu určenou výrobcem. Z toho důvodu mi kolo sundali a zcela překvapivě zjistili, že mi chybí v pravém ložisku 3-4 kuličky. Výměna na půl hodinky a bylo. Konečně jsme tedy vyrazili směr Líbeznice, Brandýs, Lysá, Ostrá.
Ostrá - www.ostra.cz/
Ovšem s přebytek času nás dovedl k tomu, že jsme ještě udělali prodlouženou.
Nymburk - www.nymburk.cz/
Kavička u tchýňky a její tchýňky. Pozdravy s mou milovanou švagrovou a jejím milujícím mužem a s miláčkem Terezkou, po jejímž narození je v Nymburce zakázána písnička od Waldy Matušky "Tereza" . Jen já se švagrem a i místní víme proč.
Luštěnice - www.lustenice.cz/
Navštěva u sestřenky, kterou jsme viděli naposledy jako děti. Přišlo nám sice otevřít dítě, které jsme znávali před 30ti lety, ale to nám řeklo, že máma není doma. Tak ji zase asi dlouho neuvidíme.
znovu Nymburk
(už bez kávičky). Zapomněl jsem si na nabíječce mobil (debil).
a potom
www.kemp-ostra.cz/
když jsme dorazili do kempu, tak nám pani vedoucí řekla, že má bohužel plno. Představa že by jsme spali s Ivánkem venku se nám moc nelíbila. Pak tedy poté co jsme na ni udělali smutný oči, prohlasila, že tam teda jeden karavánek ještě má, ale žě je to bída.
V dané situaci nebyla. Myslím, že to v danou situaci mělo stejnou hodnotu jako min. 3 hvězdičkový hotel. Ubytovali jsme se a šli se najíst do kiosku. Ivánek mi v době mi v době, kdy jsem sjednával ubytování aktivně a s láskou objednal langoše a kofolu. (Kofolu nepiju, langoše nejim.) Dal jsem si pivo a rožněnou krkovičku. Ivánek stláskal oba langoše, ale zase aby nevypadal jako úplné prase, tak kofoly upil cca. 1cm a dal si taky pivo. Škoda, že jsme druhý den ráno relativně brzy odjížděli, protože obsluha kolem nás kmitala s takovou razancí, že by jsme to za normálních okolností neustáli. Takhle jsme si dali 3 pivka, dokoukali hokej, kdy Bělorusové nešťastně prohráli s Ruskem na nájezdy a šli jsme spinkat. No spinkat. V 1 hodinu v noci jsem šel odevzdat ta 3 piva (normální cestou) a to jsem neměl dělat. Do té doby jsem spal tvrdě a usnul jsem dřív než Ivánek. Nevím jestli jste někdo někdy usnul pod nastartovaným kompresorem? Mě se to jednou na vojně povedlo. Usnout vedle Ivánka se mi už ale opravdu nepovedlo.
Koneckonců můj výraz po ránu mluví za vše.
Po této vydařené noci jsme druhý den vyrazili do Milovic, Kde jsem ještě musel odehrát volejbalový zápas. Vysledek ani není duležitý. (No prostě jsme trochu prohráli.) To by nebylo ale to nejhorší. Koneckonců to nebylo ani poprvé ani naposledy. Horší byly křeče, které mě chytaly do lýtek, až do doby, než jsme s Ivánkem dojeli Do Brodců, www.brodce.cz/ kde jsme si dali oběd a hektolitry limonády.
Jídlo ani nebylo špatné, ale je fakt, že hodina a dvacet minut čekací doba je opravdu dost. Ještě, že jsme nikam nepospíchali. Ivánek si dal opečená játra. Chudák, ten si naběhl.
Po obědě jsme vyrazili dál.
Cesta až do České Lípy proběhla bez křečí, alespoň v mých nohách. Horší už to asi bylo v Ivánkově žaludku. Dorazili jsme do Lípy k benzínové pumpě, kde jsme si dali něco k pití a kde se z čista jasna objevil můj kolega z práce. Dohadovali jsme se sice, že by taky dorazil, ale i tak mě to překvapilo. No svět je malý. Společně jsme tedy dorazili do Pekelných dolů, zaplatili 200,-Kč vlezné a motorku si zaparkovali v jeskyních.
Lidí i na to, že už bylo po spanilé jízdě bylo poměrně dost. Hned co jsme do sebe naklopily několik nealko piv, jsme zhlédli produkci motokaskadéra. Bohužel si jméno nepamatuju, ale byl poměrně šikovný.
Po skončení produkce začala příprava koncertu.
To jsme ještě v pohodě absolvovali.
Kolem 8. hodiny ale už bylo zle. Ivánka zužovali problémy víc a víc a tudíž jsme celou situaci zvážili a vydali se cestou k domovu. Na hrdinství není čas, zvlášť když jde o .., zvlášť, když o nic nejde. Musím přiznat, že už teda byla trochu kosa. Domů jsme dojeli po 10. hodině řádně promrzlí a hladoví a se spoustou mušek na plaxi. Ivánek byl trochu zpruzený, že na mě musel občas čekat. Copak já můžu zato, že si pořídil silnici?!?!
V neděli ráno jsme se ještě jeli pár kiláčkama dorazit.
Na závěr musím říct, že i tak to byl docela povedený víkend, jakých jsme bohužel letos moc neměli.
.jpg)
